Rozhovor: Cesta jako tvá učitelka

Verča Petříková v roce 2015 sbalila krosnu a vyrazila na pěší pouť do Camina de Santiago. Nikdy sama necestovala, nespala sama pod hvězdami a neušla více než 15 km za den. To se na cestě změnilo. A nejen to. Cesta jí dala impulz začít s doprovázeným putováním přírodou. Jednoduše řečeno, chodí se svými klienty ven do přírody a dohlíží, aby cesta klientovi dala co nejvíce odpovědí. Aby žili svůj potenciál, šli skrz své vlastní hranice a uměli ovládat a kontrolovat svůj život. Krom individuálních putování pořádá i skupinové, kdy vyráží za mikrodobrodružstvím v českých lesích a hájích.

Vyzpovídával Marek Liška

Odpovídala Veronika Petříková

Verčo, mohla by ses naším čtenářům představit?

Jmenuji se Veronika Petříková, jsem rozená Pražačka, která se letos v lednu přestěhovala do Liberce, kde je blíže přírodě i horám. Před 3 lety jsem si sbalila krosnu a vydala se na svoji vůbec první cestu do známého Santiaga de Compostela, na které jsem zjistila, že mě tenhle způsob cestování baví a naplňuje. Baví mě překračovat své hranice a limity. Jak se totiž říká, všechny ty věci, které si tolik přejeme na nás čekají právě za touto zónou komfortu.

Chodíváš ráda pod stan? Co se ti na tom líbí?

Stanování je pro mě přesně tím pomyslným překročením komfortní zóny. Jsem ve skutečnosti strašpytel (a nebojím se to přiznat 🙂 ), a tak se mi dost často v hlavě honí různé myšlenky a scénáře. Když se rozhodnu tyto myšlenky neposlouchat, užívám si to! Západ slunce, pozorování hvězd i východ slunce jsou přesně ty chvíle, pro které se vyplatí jít skrz náš strach. Venku, v otevřené přírodě a v noci, se člověk cítí nějak více spojen s okolním světem i lidmi, se kterými tuto chvíli sdílí.

Co je pro tebe nejtěžší, než vyrazíš ven za dobrodružstvím? Ze své komfortní zóny?

Bude to znít možná zvláštně, ale pro mě osobně je určitě nejtěžší právě to samotné “vyrazit ven”. Člověk může mít všechno perfektně naplánované, ale přesto bude sedět doma v obýváku místo toho, aby byl na cestě. Jsou totiž lidi, který umí dobře plánovat a možná o to více jsou slabší v samotném finiši, prostě se rozhodnout, zvednout a skutečně vyrazit ven za dobrodružstvím.

Začala jsi před nějakou dobou dělat doprovázená putování, o co jde?

Když se mě někdo zeptá, co je doprovázené putování většinou odpovím “Koučink v přírodě”. Slovo koučink někteří neradi používají ale já jej používám, protože lidé tomu slovu rozumí. Není to ale koučink v pravém slova smyslu, spíše využívá techniky koučinku. Doprovázené putování zaplňuje místo mezi terapeutickým sezením a přátelským vypovídáním se. Jan Bím, který s doprovázeným putováním u nás začal již před deseti lety říká: “Chodím s lidmi po lese a povídám si s nimi o jejich životě.”

Jak jsi k něčemu takovému došla?

Jak jsem se již zmínila v úvodu, před 3 lety jsem absolvovala měsíční poutní cestu do Santiaga de Compostela, kdy jsem sama na sobě vyzkoušela, že cesta (putování přírodou) nám může pomoci v uvědomění a pochopení některých věcí. Rok na to jsme s kamarádkou vyrazily na týdenní cestu do Severního Irska. Neplánovaně a přirozeně se cesta vyvinula v doprovázenou pouť, kdy já byla v roli průvodce. V tu chvíli jsem věděla, že to je směr, kterým bych se měla vydat.

Co tě vedlo vyrazit sama na Camino de Santiago?

Myšlenka, že půjdu sama camino se zrodila ve chvíli, kdy jsem v kině sledovala film “Divočina”, který je o ženě, která se rozhodla absolvovat PCT (Pacific Crest Trail – dálkový pěší trail v Americe). Věděla jsem v tu chvíli jedno: “Tohle musím také udělat.” V té době jsem ale neměla žádné zkušenosti – nikdy jsem nespala venku, necestovala sama, neušla více, než 15 km. Když jsem viděla film “Pouť”, měla jsem jasno. To je ono! A tak jsem si koupila letenku a 8.září vyrazila na svoji měsíční cestu. Jasně, že jsem se zpočátku bála jet sama, a proto jsem k sobě hledala nějakého spolupoutníka. Když už jsem byla s jednou holkou domluvená a měly jsme koupené letenky, odřekla to. Nakonec to byla ta nejlepší volba – v ten moment pro mě bylo důležité jít sama. Některé věci si člověk uvědomí, pochopí a zažije jen ve své samotě. Krátké povídání o tom, co jsem si na cestě uvědomila, jsem sepsala ve svém e-booku “Camino: Cesta jako tvá učitelka”.

A co to vlastně to Camino de Santiago je?

Jedná se o poutní cestu, na kterou se dříve poutníci vydávali z náboženských důvodů ke hrobu sv. Jakuba. Dnes se na cestu lidé vydávají z mnoha různých důvodů, těmi nejčastějšími jsou náboženské a spirituální. Tras do Santiaga de Compostela vede několik. Nejznámější cesta, Camino Francés, vede z malého městečka St. Jean Pied de Port ve Francii. Samozřejmě může poutník vyrazit už od dveří svého domu. 🙂 Cesta má úžasnou atmosféru a poutníci na ní mají skvělé zázemí. Snad v každé vesnici je nějaká poutnická ubytovna. Cesta je velmi dobře značená, stačí pouze sledovat žluté šipky nebo symbol mušle hřebenatky. Na konci poutník získá compostelu, tedy osvědčení, že absolvoval tuto poutní cestu. Aby compostelu získal, musí předložit credencial, do kterého sbírá během své cesty razítka a který slouží také jako průkaz, aby se mohl ubytovat v poutnické ubytovně. Pro více informací doporučuji navštívit webové stránky: www.ultreia.cz.

Camino tedy položilo základy “Buď tou změnou”?

Myšlenka projektu Buď tou změnou byla v mé hlavě už dříve. Camino mi tuhle myšlenku pouze potvrdilo. Poslední týden na caminu jsem podél cesty na stromech viděla plakáty s velkým nápisem “Be The Change”. Díky tomu jsem oživila semínko myšlenky projektu “Buď tou změnou”.

Jak takové putování s tebou, nebo tvým týmem probíhá?

Individuální doprovázené putování začíná tím, že si klient zvolí trasu a nebo alespoň oblast a místo setkání. Na začátku klienta seznámím s pravidly, kterými se naše putování bude řídit. Jednak je to diskrétnost – tedy to, co mi klient poví na cestě si nikde nezapisuji a na cestě také vše řečené zůstane, klient je tím, kdo určuje tempo, přestávky a směr, stejně jako určuje o čem se budeme bavit, kterých téma se dotkneme a jak hluboko je bude chtít sdílet. Klientům také uvádím důležitou informaci a to, že doprovázené putování není terapie.

Poté, co se obeznámíme s pravidly putování, nechám klienta, aby si zvolil záměr putování. Může tím být třeba “Chci vyřešit problémy v mém partnerském vztahu.” Klient mi vypráví svůj příběh. Já si všímám určitých souvislostí v jeho příběhu. Pomocí otázek, které klientovi pokládám, se snažím, aby si v sobě našel jeho vlastní odpověď.

Co se týče skupinových výletů do přírody, pak to funguje tak, že připravím plán trasy, určím místo setkání a případně domluvím i ubytování. Během těchto cest máme jedno pravidlo “Jde to i bez alkoholu”. Chceme lidem ukázat i protipól všeobecně přijímaných přesvědčení jako “alkohol spojuje, alkohol dělá přátele, bez alkoholu to není ono”. Věříme, že otevřenost, zábava i nová přátelství jsou možná i bez alkoholu. Pojďte to s náma klidně zkusit. 🙂

A kam nejčastěji vyrážíte? Máš nějakou oblíbenou trasu?

Díky mému přestěhování se, to jsou nejčastěji Jizerské hory. Jedná-li se o individuální doprovázené putování, pak si trasu vybírá sám klient. Důvod je vcelku jasný. Jedná se o cestu klienta, já jsem pouze v roli průvodce. Proto je na klientovi, aby si zvolil tu svou cestu, po které půjdeme. V případě výletů do přírody se vydáváme i mimo oblast Jizerských hor. Třeba loňské léto jsme v rámci letních skupinových výletů, které jsem organizovala, byly na Karlštejnsku a nebo v Českém ráji, což jsou obě moc krásná místa, která doporučuji navštívit.

Jaké hodnoty sdílíte s vašími klienty?

Snažím se s klienty rozvíjet hodnoty jako etika – ta je sice často opomíjená ale možná o to více důležitá, zodpovědnost a spolupráce.

Špatná etika často vede v našich životech k problémům – ve vztazích, v práci nebo s financemi. A dost často si tito lidé ani neuvědomují, že se chovají neeticky. Určitě znáte věty typu: “On udělal tohle, já jenom… to skoro nic není oproti tomu.“. Etika si ale nehraje na to, kdo udělal více a kdo o něco méně. 🙂

Příjde ti naše společnost, že tyto hodnoty postrádá?

Ty hodnoty tu určitě jsou. Domnívám se, že je ale potřeba abychom je sami v sobě kultivovali. Moje etika byla před 10 lety na jiné úrovni, než je dnes a pravděpodobně za 5 let bude zase jinde. Je to vývoj. A je skvělé, když jsou mezi námi lidé, kteří nám jsou příkladem, jakým směrem můžeme v sobě tyto hodnoty rozvíjet.

A co si myslíš dnešní mladé generaci?

Netroufám si hodnotit dnešní mladé lidi. Každá generace totiž tvrdí “za našich mladých let jsme byli jiní”. Podle mého názoru je to vývoj. Dnešní děti vyrůstají v jiných podmínkách, než ve kterých jsem vyrůstala já. Jsou obklopeni počítači, telefony, sociálními sítěmi. Myslím si, že je na ně kladen větší tlak, než byl kdykoliv kladen na nás. Mnoho různých YouTuberů, kteří jsou pro dnešní mladé vzory. Domnívám se, že je důležitější, než když dříve, učit děti utvářet si svůj vlastní názor, ověřovat si věci, které slyší a ukazovat jim věci z obou stran, aby si v nich mohli nalézt jejich vlastní rovnováhu.

Ráda bych v budoucnu mladým lidem ukazovala, že i venku v přírodě mohou zažívat dobrodružství i zábavu. Zkrátka jim ukázat ten opačný svět, než je jen život skrz obrazovky monitorů a sociálních sítí.

Jakou změnu bys ráda viděla u tvých klientů?

Ráda bych viděla nejen u svých klientů ale u lidí všeobecně, aby žili svůj potenciál, šli skrz své vlastní hranice a uměli ovládat a kontrolovat svůj život.

Již jsi podnikla řadu putování. Daří se ti to naplňovat? Jakou mají putování odezvu?

Na doprovázených putování si lidé nejvíce cení toho, že cesta se jim stává jakýmsi zrcadlem. Ukazuje jim, co se jim děje v běžném životě a díky určitým symbolům dokáži tyto věci lépe zpracovat a pochopit. Pro lepší pochopení uvedu příklad. Klient, řeší téma tvoření si vlastních hranic. V danou chvíli míjíme sloupky, které kdysi dávno tvořily hranici velké obory. Člověk najednou vidí ve vnější světě odraz toho, co je uvnitř a snáze se mu nacházejí odpovědi. Doprovázené putování je často jako semínko, které vyklíčí až přijde ten správný čas. Těší mě, když od svých klientů slyším, že ve svém životě udělali důležité (a někdy i bolestné) změny, díky kterým se ve svém životě posouvají zase dál.

Kdyby měl někdo zájem se s tebou na takové putování vydat, co pro to je třeba udělat?

Stačí mi napsat na info@budtouzmenou.cz a domluvíme podrobnosti. Budu se těšit. 🙂

A ještě z druhého soudku. Všiml jsem si, že stále rozšiřuješ svůj tým. Může se tedy někdo k tobě přidat a s projektem ti pomáhat? Jakého človíčka přesně hledáš?

Rozhodně. Pokud je někdo koho tato myšlenka i projekt oslovili a chtěl by se ke mně připojit, ať mi napíše pár vět o sobě, co dělá a jaké má zkušenosti.

Určitě uvítám někoho, kdo by se chtěl spolupodílet na projektu jako takovém. Ideálně když bychom se doplňovali a byl to člověk, který rozumí marketingu, komunikaci, propagaci atd. To jsou oblasti, v kterých mám jisté mezery :). Není to ale samozřejmě podmínkou.

Pokud by někoho zajímaly výlety do přírody a chtěl by se stát průvodcem, pak mě může také kontaktovat.

Mockrát ti Verčo děkuji za rozhovor a nechť tebe i tvůj výjimečný projekt, provází síla!

Komentáře

ZŮSTAŇME V KONTAKTU

Chceš-li od nás 1x za 8 týdnů zprávu o nových reportech, příbězích, recenzích.., 

Nechte nám na sebe kontakt. Díky!

Na email jsme ti zaslali email k potvrzení registrace