OKOLO TRÚBY CESTIČKA

Štramberk je vyhlášenou turistickou destinací. Stojí zde stejnojmenná historická věž, která je pozůstatkem štramberského hradu ze 13. století. Věž omývají různé pověsti o sekání uší tehdejších zajatců… Odtud nese název zdejší pochoutka – štramberské uši. My však máme namířeno oklikou. Skrz jeskyni, kde byly v minulosti objeveny vzácné nálezy, přes okraj lomu, který nabízí dechberoucí výhledy, až do pohádkového lesa v libotinském lese, kde jsme se dočkali klidu a skvělé atmosféry, kterou dotvářel nejen zde tekoucí potůček.

přispěl Marek Liška

Kam se jede

Štramberk je vyhlášenou turistickou destinací. Stojí zde stejnojmenná historická věž, která je pozůstatkem štramberského hradu ze 13. století. Věž omývají různé pověsti o sekání uší tehdejších zajatců… Odtud nese název zdejší pochoutka – štramberské uši. My však máme namířeno oklikou. Skrz jeskyni, kde byly v minulosti objeveny vzácné nálezy, přes okraj lomu, který nabízí dechberoucí výhledy až do pohádkového lesa v libotinském lese, kde jsme se dočkali klidu a skvělé atmosféry, kterou dotvářel nejen zde tekoucí potůček.

Náš příběh

Jako neandrtálci

Ještě, než dorazíme k symbolu Štramberku, pozastavíme se u jiných významných míst, které za to stojí vidět. A co je tady krom historické Štramberské tuby k vidění? Jeskyně a ne ledajaká. Její historie je značně bohatá a díky zdejším nálezům je jeskyně dokonce národní přírodní památkou. Zásluhu na tom má především tehdejší profesor gymnázia, který zde roku 1880 při průzkumu jeskyně objevil čelist neandrtálského dítěte (předvěká forma člověka žijící před 600-300 tisíci lety).

Roku 1880 při průzkumu jeskyně zde byla objevena čelist neandrtálského dítěte.

Později zde byla nalezena také mousteriénská, magdaleniénská kamenná industrie a kosti zvířat jako je mamut, nosorožec, hyena, nebo medvěd jeskynní. Poslední třešničkou na dortu je objev depotu z doby bronzové. Těmito nálezy bylo dokázáno, jak dlouhou historii Šipka má a jak se v ní postupně střídali lidé a zvířata. Dobrou zprávou pro všechny výletníky je, že Šipka je paradoxně k jejímu významu z velké části volně přístupná – mimo její útroby, které jsou veřejnosti úplně nepřístupné. Jeskyně je součástí Národního sadu, který zde byl vybudován na počátku 20. století. Sad zahrnuje galerii soch významných osobností, které jsou rozesety po celém zdejším lese, jenž je propojen úhlednými turistickými pěšinkami, po kterých se dostáváme až k lomu Kotouč.

Jeskyně je součástí Národního sadu vyobrazující slavné osobnosti, který zde byl vybudován na počátku 20. století.

Těžká industrializace krajiny
Po pěšinkách Národního sadu docházíme na samotný okraj těžebního lomu Kotouč, ze kterého se otevírají netradiční výhledy do okolí. V roce 1881 zde odkoupila jižní polovinu hory Kotouč vídeňská společnost bratrů Guttmannů k těžbě vápence. Osobně mě zaráží, jak tomu mohlo být dovoleno. Roku 1880, v pár set metrů vzdálené jeskyni Šipka, zde byly nalezeny prehistorické nálezy neandrtálského dítěte a mamuta. Pravděpodobně zde také stálo slovanské hradiště a jezuitské poutní kostely ze 17.-18. století. Avšak ani tyto nálezy nestály v cestě těžbě.

Okraj těžebního lomu ze kterého se otevírají výhledy na Beskydy.

Majitelé se během existence lomu změnili již několikrát, těžba vápence však pokračuje dodnes. Naštěstí alespoň od roku 1960 je zbylá část hory Kotouč chráněným územím, a tudíž těžba dále nepožírá toto historicky významné území. Během existence k lomu přibyla železniční trať ze Štramberka do Studénky a cementárna. Výhledy zde tak budou člověka fascinovat. Na jedné straně je možné zahlédnout řadu kulturních, přírodních a historických památek, které okolí Štramberku nabízí, na straně druhé rozhlehlý industriální komplex. To vše odehrávající se na pozadí Moravskoslezských Beskyd, které se v dáli tyčí.

Lom již pohltil celou jižní polovinu kopce. Naštěstí se již dále nerozšiřuje.

Okolo Štramberské Trúby
Scházíme dolů z Kotouče a jdeme oklikou přes louky. Vlastně na samotnou Trúbu nemáme ani namířeno. Je totiž podvečer a je načase vyrazit rozdělat tábor, namísto obdivování její historie a dalších pozůstatků štramberského hradu. Avšak ani tak nezoufáme. Odměnou odlehlejších bočních cest, které vedou okolo tuby, nám jsou zcela nové výhledy na samotnou tubu.

Scházíme dolů z Kotouče a jdeme oklikou přes louky odkud se nám otevírají pohledy na Trúby z jiné perspektivy.

Sám jsem Štramberk již několikrát navštívil a takové výhledy byly pro mě novinkou, kterou jsem si hned zamiloval. Z hlavní cesty, která vede přímo k tubě a kterou lemují různé obchůdky, takové výhledy rozhodně neuvidíte. Štramberku máváme a jdeme do libotinského lesa, kde se hodláme utábořit.

Okolo Trúby cestička.

Rozlehlé lesy a naše královské tábořiště
Zacházíme hluboko do libotinského lesa. Velkou část jdeme po asfaltové silnici a potkáváme poslední výletníky, kteří mají namířeno opačným směrem, než máme my. Jakmile jsme dostatečně hluboko, scházíme na boční cestu abychom se trošku zašili. A našli jsme vskutku královské místečko v záhybu se zde vinoucího potůčku.

Zacházíme hluboko do libotinského lesa.

Máme tedy k dispozici i vodu. Hned dáváme chladit plechovky, které nám v batozích cinkají. Stavíme provizorní ohniště, řežeme a sekáme popadané větve a rozděláváme tábor. Počasí je již velmi příhodné, a tak usínáme pod širým nebem a dáváme liškám dobrou noc. Zkrátka Libotín je skrytý poklad, vedle turisticky exponované destinace, který navštěvuje málokdo.