Přírodní památka Bílá skála u Jamolic

Nádherná vyhlídka ze skály na údolí řeky Jihlavy – přesně to je Bílá skála u Jamolic, kam jsme se vydali strávit noc v přírodě.

Kam se jede

  • Přírodní památka Bílá skála u Jamolic se nachází u obce Jamolice a je považována za dominantu údolí řeky Jihlavy. Území má rozlohu 1,68 hektarů – v roce 1998 bylo místo vyhlášeno přírodní památkou. Na území se vyskytují vzácní i chránění živočichové a rostliny – například vzácný druh píďalky šedokřídlec rozchodníkový.

Zajímavosti a doporučení z místa

  • Zřícenina hradu Templštejn byla na konci 13. století postavena řádem Templářských rytířů – od nich je odvozen název hradu. Jedná se o jeden z mála hradů, které na území Moravy založili právě templáři. Z hradního komplexu se dnes dochovaly zbytky paláce, část opevnění, brána a studna.
  • Přírodní rezervace Velká skála v zákrutech řeky Jihlavy s několika dominantními skalisy věžovitého charkteru, ležící z větší části na území obce Lhánice. Podobně jako Bílá skála je toto území bohaté na výskyt vzácných i chráněných druhů rostlin a živočichů. Území má rozlohu 57,42 hektarů. V roce 2000 bylo místo vyhlášeno přírodní rezervací. 

Můj příběh

Letní výbava
Léto letos zaklepalo na dveře opravdu rychle a tak bylo nasnadě probrat jarní vandrovací výbavu a krapet ji odlehčit. Postupným seškrtáváním věcí, které na vandrech nevyužívám, nebo je využívám jen proto, že je s sebou beru, ale klidně bych se bez nich obešel, jsem se dostal na základní hmotnost vybavení 6,8 kg (vybavení včetně batohu, bez jídla a vody), což už je solidní vstupní hmotnost do světa ultralight backpackingu. Jenže jedna věc je vše si pěkně srovnat na podlahu doma a kochat se excelovou tabulkou s hmotnostmi jednotlivého vybavení a druhá vyrazit s touto okleštěnou výbavou ven a otestovat její funkčnost. Zeštíhlením prošlo téměř vše, takže vyrazit s takovým vybavením na delší dobu bez vyzkoušení by mohlo skončit fiaskem, tudíž nezbývalo nic jiného, než na víkend, který měl být celý zamračený a místy i deštivý, naplánovat nějakou rychlovku, kde vybavení projde zatěžkávací zkouškou.
.

Cíl vandru
V minulosti jsem při testech vybavení vždy v průběhu týdne navečer vyběhl za humna do lesa, tam si udělal večeři (čímž otestoval nádobíčko a přípravu jídla), přespal a ráno po snídani vyrazil domů a pak rovnou do práce. Víkend si ale přecejen žádá trošku více péče v plánovaní. Navíc – zeštíhlení výbavy nebylo jen proto, abych to měl při práci s vybavením složitější (tedy záleží na úhlu pohledu, dnes bych tvrdil, že je to naopak jednodušší), ale hlavně proto, aby samotné vandrování – tedy chůze krajinou a nošení vybavení na zádech – bylo příjemnější, člověk se tak neunavil a výlet si více užil.

Takže do testu bylo zapotřebí zakomponovat i nějaké to chození. Ale kam se vydat?

Zrak mi padl na údolí Jihlavy – není to tak daleko, abych si vyčítal pro testování výbavy nějaké najeté “stakilometry” a zároveň jsou cesty kolem řeky vcelku členité – samé vyhlídky a náročnější výstupy – ideální možnost si vyzkoušet, jak se mi bude nosit výbava v terénním profilu ve stylu “nahoru – dolů”. Aby to nebyla cesta jen známou krajinou (přecejen mám tuto krajinu už prochozenou), stanovil jsem si cíl pro přespání na místě, které jsem ještě nenavštívil – krásnou (jak jsem alespoň předem doufal) vyhlídku v podobě Bílé skály.

.

VE Mohelno a hadcová step
Autem jsem dorazil před největší dominantu této části země v podobě JE Dukovany a společně s Nakoušem jsme vyrazili na zříceninu hradu Rabštejn, nebo alespoň toho, co z něj zbylo v podobě několika kousků zdiva. Po kochačce na brutálně upuštěnou vodní nádrž z vyhlídky na Skryjský mlýn jsme vyrazili po červené na hráz Mohelenské přehrady. V té chvíli bylo “ošklivé” počasí ta tam – zase jim ta předpověď krapet nevyšla. Na druhou stranu jen dobře – vyhlídky na nádhernou hadcovu step i navazující části údolí Jihlavy až pod Templák byly liduprázdné a tak si člověk mohl místní přírodu užívat téměř nerušeně.

.

Skalní vyhlídky a Templštejn / Templštýn / Templák
V průběhu putování po skalních vyhlídkách, kterých je po levé straně toku řeky v části PR Velká skála požehnaně (a přesto každá jiná a unikátní), se ke mě přidali Peťan s Lenkou a společně jsme vyrazili ke zřícenině hradu Templštejn (někde se uvádí Templštýn a já osobně mu neřeknu jinak, než Templák). Po krátkém pokochání se výhledy, které se ale už s blížícím se večerem zamračily, jsme vyrazili na závěrečnou etapu dnešní cesty.

.

Nevěřte slepě mapám
Cesta na mapě vypadala jednoduše – na další odbočce za křižovatkou s bodem záchrany ZN006 se dáme doprava a na další odbočce doleva. Pokud bychom odbočku minuli, ještě jedna odbočka bude následovat, nemá se tedy co pokazit. Došli jsme do místa první odbočky a ejhle – pokud tu vůbec někdy existovala, pár (desítek) let už není využívaná a její umístění lze vyčíst jen při opravdu velké představivosti a snaze si namlouvat “tady to vypadá nejméně zarostle, tak možná tady”. Co dál? Peťan navrhuje se vrátit a jít na Bílou skálu podél lesa. Já namítám, že kousek dál je další odbočka. Nakonec tedy jdeme dál a cesta se zde skutečně rozděluje a jedna z nich zatáčí do lesa přesně tím směrem, kterým se potřebujeme vydat. Tedy alespoň následujících 100 m, než dojdeme k absolutně zarostlé džungli. Co dál? Cesta tu skutečně rovněž kdysi byla, tak se porostem začneme prodírat v její původní trase než dojdeme k zatáčce, kde se cesta skutečně ztrácí definitivně ve změti ostružiní a kopřiv o výšce člověka.

Někdo si může říct – proč se vy citlivky držíte tak slepě cest a nevydáte se prostě lesem směrem, kterým potřebujete? Mno, tak jako ta cesta, zarostlá ostružiním do pasu, kopřivami a zaházená větvemi, vypadá pochopitelně i celý zbytek lesa. V kombinaci s blížícím se večerem a stoupáním do kopce (chceme na vyhlídku a jsme “pod ní”) to nevypadá tak jednoduše. Nakonec ale přecejen z cesty scházíme a prodíráme se lesem. Volíme cestičky od zvěře, které ne vždy vedou ideálním směrem, kudy potřebujeme, je na nich několik set klošů, které na nás pořádají nálety, ale jsou to nejschůdnější úseky touto džunglí. Poškrábaní (i proto se doporučuje do lesa nosit dlouhé nohavice, což zas a znovu zjišťuji rozedřenými lýtky), zpocení ale šťastní, že jsme se našli, vylezeme na lesní cestu kousek od vyhlídky a vydáváme se na místo, kde strávíme noc.

.
Bílá skála
Po příchodu na místo se kocháme výhledem – nebe se trošku protrhalo a zapadající slunce rozehrálo barevnou show, takže se nemůžeme nabažit té přírodní scenérie, která se před námi rozprostírá. Ze všech dnešních výhledů je tento rozhodně nejhezčí a pokud jste zde ještě nebyli, určitě sem zavítejte.

Na posezení pár metrů od vyhlídky si děláme večeři a stavíme si přístřešky – Peťan s Lenkou hamaky a já si z tarpu postavím stan. Zanedlouho po setmění zalehnem a spíme nerušeně až do rána.

Po snídani se s Nakoušem už solo vydáváme na závěrečnou část vandru – severně od Dukovan zpět k Rabštejnu. Na cestu nám už slunce nesvítí, nebe je definitivně zavřené neprostupnou bariérou mračen. To nám ale nevadí – takové počasí je na vandry nejideálnější – člověk se nezpotí už jen při pomyšlení na pohyb ve třicetistupňové výhni a krajina je kompletně vylidněná. Pohled na chladící věže JE zároveň v takové atmosféře vypadá opravdu zajímavě. Od zříceniny je to už jen co by kamenem dohodil k autu, které u nyní prázdné silnice, kterou předchozí den lemovaly desítky aut, vypadá, jako by ho tam někdo zapomněl. Spokojení sedáme do auta a frčíme domů – výbava otestována, pár much bude ještě potřeba vychytat, ale jedno vím jistě – ultralight backpacking si mne definitivně získal.

Statistika

VZDÁLENOST

28,6 KM

POČET DNÍ

1

NASTOUPÁNO

614 VM

MISE

DOBÝT VRCHOL BÍLÉ SKÁLY 

Komentáře

ZŮSTAŇME V KONTAKTU

Chceš-li od nás 1x za 8 týdnů zprávu o nových reportech, příbězích, recenzích.., 

Nechte nám na sebe kontakt. Díky!

Na email jsme ti zaslali email k potvrzení registrace