BIKEPACKING PALKOVICKÉ HŮRKY

Rozehřívačka k Albertovi
Sraz jsme měli v odpoledních hodinách v Krmelíně a trasu vedla přes Paskov po krásné cyklostezce až do Frýdku – Místku, kde jsme se zastavovali ještě v Albertu, pro věci které jsme zapomněli koupit. Doteď jsem nevěděl, že budeme mít třetího člena výpravy. Byl to Petr. Ten ale dojel pod rozhlednu autem, protože se mu v takové zimě na kole nechtělo jet.

Moře jménem Olešná
Od Albertu vyrážíme konečně už na rozhlednu. Jedeme kolem přehrady Olešná, kde už pomalinku se začíná zvedat vítr a zjišťujeme, že budeme mít krušnou noc. Olešná vypadá jak nějaké rozbouřené moře. Chtěli jsme původně dorazit ještě před setměním, ale nějak se nám po dojezdu do Chlebovic, začínají hatit plány. Dáváme si pauzu u kapličky před náročným prvním stoupáním a jdeme na to. Stoupání se asi po kilometru napojí na vrstevnici, tak už to jde v pohodě. Asi v polovině cesty mi přišla sms, že mám zmeškané volání od Petra. Jenže tam je všude špatný signál takže mi to přišlo tak o 10 minut později. Zkouším chytit signál někde, kde to není tak zarostlé stromy, naštěstí se mi to podaří a Petrovi se dovolám. Po telefonátu, jsem Markovi oznámil, jaká je situace, že možná ještě bude pátrací akce. Poslední kilometr nás dělil od rozhledny a nebylo už skoro vidět na krok. Dojíždíme k rozhledně a vidíme, že někdo sedí na lavičce. Naštěstí Petr došel.

Půlnoční raketa
Bohužel jsme si ani jeden nevzali zámek na kola ani žádné plachty, kdyby pršelo. Marek vymyslel, že kola vytáhneme do spodního ochozu rozhledny. Z tašek jsme vytáhli věci na opékání a šli dolů udělat oheň. Potom co jsme se skvěle navečeřeli, tak kluci vymysleli v alkoholovém opojení, že by mohlo na foťáku dobře vypadat máchání klacky s rudými uhlíky. Vznikly z toho skvělé fotky. Potom už jsme se unavení doplazili nahoru po rozhledně, která díky silnému větru sebou házela do stran jako raketa co se chystá odstartovat. Jediný kdo usne kdekoliv, ať je zima, bouřka či tornádo, je Marek. Ten má tvrdé spaní, až mu ho někdy závidím. Já a Peťa jsme se pořád budili. Naštěstí jsme pak oba k ránu usnuli.

Kubánkov čeká
Ráno mě probudily sluneční paprsky skrz okna. Já nelenil a šel se kochat výhledy na Olešnou a Frýdek – Místek, ti dva měli zatím půlnoc. Probrali se tak za půl hodiny. Dali jsme rychlou snídani, umyli si zuby a vyrazili. Měli jsme totiž v  plánu ještě se zastavit na Kubánkově a zpět přes Hukvaldy domů. U rozhledny jsme se rozloučili, a na Kubánkov pokračovali bez Petra. Cesta od rozhledny je to pohodová. Pořád jen po vrstevnici. Po hodince a čtvrt jsme dorazili na vrchol Kubánkov. Počasí bylo nádherné. Mraky vypadaly jak čerstvě vyprané a načechrané bílé peřiny. Člověk si jen lehl do trávy a sledoval tu nádheru.

Pozor strom!
Potom přišla naše oblíbená část. Sjezd dolů z kopce až skoro na Hukvaldy. Celou dobu šel sjezd hladce až na posledním úseku, kde jsem se málem naboural o strom, který silným větrem spadl přes celou cestu. Ještě pak když už jsme byli na Hukvaldech, tak jsme se pak zastavili pozdravit našeho kamaráda Kubu. Tady by se dalo naše dobrodružství považovat za úspěšně ukončené.