MEZI ZLATOKOPY

Mám spoustu divnejch kamarádů. Ale mezi nejdivnější patří parta zlatokopů. Kdysi dávno, už to bude přez osmnáct let, mě k nim zavedla moje tehdejší holka. Říkala tehdy, že její brácha rejžuje zlato. Jeli jsem se za nima podívat na závody a nakonec tam zůstali celej víkend. Brácha skutečně zlato rejžoval a naučil to i mě. Začal jsem s touhle partou jezdit na různý akce a už mi to zůstalo.

přispěl Tom Possum

Kam se jede

  • Slapy. Okraj obce, tábořiště u řeky Vltavy.

Můj příběh

O sedmnáct let později, mi od Chobotnice (pořád ten stejnej brácha tý holky, který už je konec kdovíkde) přišla pozvánka na tradiční zimní zlatokopeckou akci “Přituhlo”.

Tahle akce vznikla jako odpověď na jedno zimní táboření, kde byly hanebně vysoký teploty a nám se to zdálo málo drsný. Proto Chobotnice každej leden vyhlíží mráz a sníh a pořádá někde ve Středočeském kraji putovní zlatokopecký táboření. Místo je každý rok někde jinde. Podmínkou je samozřejmě výskyt přírodního zlata, který se dá rejžovat. Součástí akce bývá i závod o největší nalezenou zlatinku.

Tentokrát byla lokalita obzvláště vypečená. Do mailu mi přistála mapa s tečkou v jedné zátoce na Slapech. Sraz v pátek večer. S poznámkou, že kdo není měkkej, přijede na lodi. Výzva byla přijata. V pátek odpoledne vážu na svojí věrnou Toyotu kanoi a vyrážím kamsi na Slapy. Počasí bylo objednáno perfektně. Celej měsíc předem teploty nad nulou a sucho. V den odjezdu patnáct čísel sněhu a -12 stupňů. Do toho já s Toyotou na letních gumách (kdo by to v Praze na zimu přezouval žejo) a pětimetrovou lodí na střeše. No ale protože nejsem žádnej žabař, v pohodě jsem doklouzal na místo nalodění.

Kus od hráze Slapské přehrady jsem dal loď na vodu, naložil spaní a proviant a hustou mlhou a tmou jsem se vydal na cca 3 kilometry vzdálené tábořiště. Pořád bylo -12ct, voda na pádle i na lodi pěkně namrzala. Nic moc podmínky na koupání. V dálce v mlze se objevilo světlo. Kamarádi, kterým se povedlo utéct z práce dřív, už se zabydleli a rozdělali pořádnej oheň. Proběhlo tradiční uvítací kolečko, pár loků z různých lahví a šel jsem se podívat, co na mě zbylo za místo na spaní.

Pusté pobřeží i les už byly zastavěny různými stany, plachtami a přístřešky. Tohle mi vždycky připomíná tábory zlatokopů kdesi na dalekém severu. Já si našel svůj bivak pod strženým břehem. Natáhnul jsem plachtu, rozhodil spaní a šel si opéct něco k večeři. Nebyl jsem poslední, později v noci připlula ještě jedna kanoe a kajak s kolegou Zajícem. Večírek byl povedený, sešlo se nás na páteční noc kolem patnácti. Přijeli dokonce i kamarádi z německa. Noc byla klidná, akorát od přehrady šlo nepříjemný vlhko.

V sobotu ráno se oteplilo na cca -6 stupňů. Dorazili další, co se báli spát venku. Probíhalo rýžování zlata z místních náplavů, kácení dřeva na oheň, sáňkování na lodích a další tradiční zimní kratochvíle. Kolega Krtek měl dojem, že se musí vykoupat, tak se statečně vrhnul do vln přehrady.

K večeru jsem sbalil svůj majeteček, rozloučil se s kamarády, kteří zůstávali do neděle. Já v duchu mikrodobrodružství (prostě nemůžete bejt venku celej víkend) se vracel domů k rodině. Sněhu na silnici přibylo tolik, že už jsem se začal bát i já. Ale Toyota to statečně dala, takže ty zimní gumy asi už kupovat nebudu. Jaro už je určitě za dveřma.

Statistika

VZDÁLENOST

POČET DNÍ

1

NASTOUPÁNO

MISE

PŘENOCOVAT SE ZLATOKOPY

Komentáře

ZŮSTAŇME V KONTAKTU

Chceš-li od nás 1x za 8 týdnů zprávu o nových reportech, příbězích, recenzích.., 

Nechte nám na sebe kontakt. Díky!

Na email jsme ti zaslali email k potvrzení registrace